Slovo „genetika“ pochází z latinského genus či gens, což obé znamená „rod, potomstvo, kmen, plémě“. V latině ostatně najdete celou velkou skupinu slov s tímto kořenem: genu je „koleno“ (česky přece také říkáme „pokolení“), sloveso genero znamená „plodím, tvořím, vytvářím“ (i my v češtině generujeme, například generátor) a gentilitas je „rodová příbuznost“.
Genetika je tedy nauka o dědičnosti živých organismů (latinský termín pro „dědictví“ – hereditas se do českého jazyka dostal jen v odborných termínech „heredita“ = „dědičnost“ a „hereditární/hereditální“ = „dědičný“). S objevem vlastního nosiče dědičné informace – kyseliny deoxyribonukleové (DNA) – se původní oblast zájmu genetiky rozšířila i na zkoumání genetické informace na buněčné úrovni; tento obor dnes nazýváme genetika molekulární.
Rovněž slovo „forenzní“ (někdy též „forensní“) je odvozeno z latiny, a to z přídavného jména forensis, což znamená „veřejný, soudní“ (veřejná soudní jednání se v antickém Římě konala na náměstí – latinsky forum).
Forenzní genetika (forenzní DNA-analýza) je relativně mladým, nicméně již samostatným a specifickým oborem, který využívá znalostí jak obecné, tak především molekulární genetiky k provádění genetických zkoumání pro nejrůznější důkazní účely, zejména soudní.
Hlavními odvětvími forenzní genetiky jsou
- kriminalistická genetika – genetické zkoumání biologických stop nalezených na místě trestného činu za účelem jednoznačné identifikace jejich původce
- identifikační genetika – identifikace osob analýzou DNA prováděná pro nejrůznější účely (identifikace neznámých mrtvol, identifikace obětí hromadných neštěstí, ověření totožnosti osob…)
- kognativní genetika – genetické zkoumání biologických příbuzenských vztahů, zpravidla pro občansko-právní jednání (např. paternitní analýza neboli „určení otcovství“)
Kromě těchto základních oblastí se forenzní genetika zaměřuje též na forenzní využití analýz non-humánní DNA (zvířecí, rostlinné i virové a bakteriální).
Postupy a znalosti forenzní genetiky se dále uplatňují například v tzv. paleogenetice a biomolekulární archeologii, tedy oborech, jež se zabývají analýzou DNA z paleontologického a archeologického biologického materiálu.
Velkou popularitu v současné době získává další z podoblastí forenzní genetiky, a to geno-genealogie a geno-geografie, jež se zabývají využitím genetických analýz při zkoumání rodových příbuzností a historických geografických pohybů lidstva.
Úzce příbuznými obory forenzní genetiky jsou zejména některé další forenzní vědy, např. forenzní biologie, forenzní antropologie a soudní lékařství.