Co je forenzní genetika

Hlavními odvětvími forenzní genetiky jsou

  • kriminalistická genetika – genetické zkoumání biologických stop nalezených na místě trestného činu za účelem jednoznačné identifikace jejich původce
  • identifikační genetika – identifikace osob analýzou DNA prováděná pro nejrůznější účely (identifikace neznámých mrtvol, identifikace obětí hromadných neštěstí, ověření totožnosti osob…)
  • kognativní genetika – genetické zkoumání biologických příbuzenských vztahů, zpravidla pro občansko-právní jednání (např. paternitní analýza neboli „určení otcovství“)

Kromě těchto základních oblastí se forenzní genetika zaměřuje též na forenzní využití analýz non-humánní DNA (zvířecí, rostlinné i virové a bakteriální).

Postupy a znalosti forenzní genetiky se dále uplatňují například v tzv. paleogenetice a biomolekulární archeologii, tedy oborech, jež se zabývají analýzou DNA z paleontologického a archeologického biologického materiálu.

Velkou popularitu v současné době získává další z podoblastí forenzní genetiky, a to geno-genealogie a geno-geografie, jež se zabývají využitím genetických analýz při zkoumání rodových příbuzností a historických geografických pohybů lidstva.

Úzce příbuznými obory forenzní genetiky jsou zejména některé další forenzní vědy, např. forenzní biologieforenzní antropologie a soudní lékařství.